Projekt Zvířátka do škol
Partneři: Muzikoterapeutický institut ČR
ZŠ Jílové (web)
TOPlist
©AVALONE 2013

V ČR vyrůstá více než 24.000 dětí v ústavní výchově.


Většina z těchto dětí zažila již na počátku svého života nejbrutálnější formy psychického i fyzického násilí…týrání ….a velkou zradu.
Zradu od svých nejbližších. Od „rodičů“ .
Dítě od svého zrození touží po lásce, je to nejvyšší hodnota, která existuje. Dítě od svého zrození je k rodiči v pozici „ jak k pánu Bohu„. Rodiče pro něj znamenají doslova „celý svět„. Rodiče jsou pro něj vším, jsou pro něj „reprezentací světa“.

Odvržené, bité, týrané a znásilňované dítě zlobu matky či otce přejímá na sebe. Zlobí se samo na sebe – ne na „rodiče“ . Vinu za násilí bere na sebe. Vnímá to takto : „To JÁ jsem tak špatný, že mě chudák maminka, tatínek, MUSÍ trestat, bít, mučit….“

Při násilí v rodině, sexuálním zneužívání, či incestu, následuje u dítěte „duševní destrukce“, tzv. „ duševní vražda „. To znamená ohraničení, ztráta porozumění sama sebe, celému světu okolo, ztráta vlastní identity, ztráta spolehnutí se na vlastní city, na to co je pravda – a co není, co je správné – a co nikoliv.

Následuje vážné narušení vlastního sebevědomí, ztráta vlastní sebeceny a sebeúcty. Objevuje se „reflex smrti“ – dítě odloží své tělo jako část oděvu, upadne do traumatického tranzu, vypne své citové prožívání, kognitivní funkce, paměť. Nestačí zareagovat na ohrožení, bití, znásilnění...žádným vzdorem, útěkem, či protiútokem... Dítěti se příčí vůbec si připustit, že z milované, blízké osoby, se stal tyran. Násilí si nepřipustí, vše tají – jak před sebou, tak před ostatními...

Všechny hrůzy v něm však zůstávají pevně zakořeněny. Jsou s ním stále. I když týrané dítě přežije své dětství a nepatří do skupiny 60-ti dětí, které každoročně týrání nepřežijí, nese si následky týrání po celý svůj další zbytek života. Po zbytek svého života prožívá stavy podobné „syndromu vyhlazovacích táborů„. Trpí depresivními stavy, sebedestruktivitou, ztrátou sebeúcty, myšlenkami na sebevraždu, opakujícími se děsivými sny, nočními můrami a děsy. Po zbytek svého života musí vynakládat velmi mnoho své osobní statečnosti, svých sil, sebekázně…aby bylo vůbec schopno žít alespoň trochu snesitelný život.

Skladba „ Kam mám jít ? „

věnovaná na podporu Fondu ohrožených dětí. V této písničce uvidíte zpívat také děti z Klokánku.
Když se dítě narodí, rodiče pro něj znamenají doslova celý svět. Zažije-li tedy násilí od matky, či otce, je to pro něj násilí od celého světa. I přesto své rodiče miluje. Vinu za bití a násilí bere na sebe. „ To já jsem tak špatný, že mě milující maminka musí být, mučit….“ Vnímá to tak, že si násilí a bití od zbožňovaných rodičů zaslouží. Následuje vážné narušení vlastního sebevědomí, sebeúcty. Dále u dítěte dochází k „ reflexu smrt“
Tyto děti nikdy nepoznaly význam slova - láska, mazlení, něha, bezpečí.
Pomozme jim. Pomozme zlepšit jejich osobní příběhy. Naším zájmem o ně. Za který jsou mimořádně vděčny.

„Téměř neexistuje účinná legislativa a kontrola mající na zřeteli zamezení agrese v rodinách, podle nezávislých zdrojů a odhadů trpí 20 – 30 procent lidí nejrůznějšími krutostmi, od ponižujících trestů až po sexuální zneužívání nezletilých.„
- MUDr. PhDr. Jan Poněšický, PhD.
Avalone - občanské sdružení a nestátní nezisková organizace - bylo schváleno a registrováno dne 14. 12. 2010 Ministerstvem vnitra České republiky.